Asi bych úvodem rád uvedl hlavní důvody, proč jsem se rozhodl trénovat děti nejen v té běžné začínající věkové kategorii od 6 -8 let, ale i ta úplná „mimina“ ve věku 3-5 let.

U bojových disciplín s těmito "miminy" nikdo moc pracovat nechce, protože je to zcela jiná práce díky jejich menší soustředěnosti a nutnosti učit je zejména hrou plnou různých scénářů. Navíc je třeba mít oči všude, neboť jsou jak "blechy" a je třeba umět utěšit a utřít slzičky. Veškeré zkušenosti však ukazují, že právě tomuto "miminu" jakýkoliv deviant ublíží nejjednodušeji. Valná většina blížící se 100% dětí v tomto věku odejde s cizím člověkem z dětského hřiště pod jakoukoliv záminkou či za jakýmkoliv lákadlem. Tyto děti ještě nerozliší " DOBRÉ A ŠPATNÉ“.

Jsem trenérem dětí a mládeže, pracuji s dětmi 35 let a jsem ročník 1969. Jsem sportovní trenér, trenér sebeobrany, učím tělocvik, zabývám se metodikou prevence a podílím se na některých projektech týkajících se práce s dětmi s neurovývojovými a psychickými problémy. Spolupracuji se základními školami a školkami. Dělám toto vše pro to, že to dle mého přesvědčení dává smysl. A mám s těmito tématy mnoho osobních zkušeností, takže vím, jak je potřebné v této práci vytrvat.

S dětmi je radost pracovat a komunikovat, pouze je nezbytné v sobě vypnout jakoukoliv zažitou "normu" a naučit se dívat na svět jejich očima, což je při značné dávce trpělivosti, sebevzdělávání, naslouchání a sebereflexi velmi dobře realizovatelné. Je to dle mého názoru odpovědnost a povinností nás všech dospělých, kteří s dětmi pracujeme a každý z nás by si měl před tím, než se pro práci s dětmi rozhodne, uvědomit částečnou odpovědnost za jejich budoucí život. Nelze k tomu přistupovat jako k byznysu či práci na 6 či 8 hodin, je to mnohem víc, protože stejně jako lékaři neseme obrovskou odpovědnost a můžeme hodně pokazit.

I přes můj věk stále aktivně sportuji, mým trenérem v posledních letech je Lukáš Bárta z Monster Gym, s jehož značnou pomocí se i ve svém pokročilejším věku mohu udržovat v kondici a pracovat při tomto poměrně značném záběru i sám na sobě. K tomu se věnuji běhu, lezení, tenisu a lyžování.

Bojová umění a sporty měly a mají historicky vliv na formování na zdravý rozvoj osobnosti člověka, avšak pouze v případě, že vědomosti, dovednosti a časté tzv. kodexy chování jsou předávány trenérem, učitelem či mistrem, který je osobou bez vlastních negativních či snad patologických vzorců chování. Funkčnost výchovné pomůcky v podobě bojových umění či sportů tkví zejména ve formě, jakou jsou předávány žákům od počátku výuky až do pokročilejších dovednostních stupňů.

Není důležité, zda dítě chodí do kroužku Wushu, Krav Maga, Karate, Judo, Aikido či Taekwondo.
 

Je důležité, aby cílem výuky bylo vychovat z každého dítěte zdravě sebevědomého a čestného člověka s notnou dávkou osobní statečnosti, s vlastním názorem, s tolerancí a úctou k druhým, s nenásilným chováním a s nezbytnou sebeúctou. Pokud je kroužek  veden takto a učí děti přijímat i děti s „odlišnostmi“ bez posměšků a šikany, je z velké části vyhráno, neboť šikana, xenofobie a další škodlivé jevy ve „zdravé smečce“ s takto vychovávanými jedinci nefungují a tyto děti posléze jako teenageři a dospělí mohou tyto zdravé vzorce chování přenášet dále do dalších kolektivů=smeček.